Kázání
Matouš 24, 3–14:
(3) Když seděl na Olivové hoře a byli sami, přistoupili k němu učedníci a řekli: „Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení tvého příchodu a skonání věku!“
(4) Ježíš jim odpověděl: „Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl.
(5) Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat ‚já jsem Mesiáš ‘ a svedou mnohé.
(6) Budete slyšet válečný ryk a zvěsti o válkách; hleďte, abyste se nelekali. Musí to být, ale to ještě nebude konec.
(7) Povstane národ proti národu a království proti království, bude hlad a zemětřesení na mnoha místech.
(8) Ale to vše bude teprve začátek bolestí.
(9) Tehdy vás budou vydávat v soužení i na smrt a všechny národy vás budou nenávidět pro mé jméno.
(10) A tehdy mnozí odpadnou a navzájem se budou zrazovat a jedni druhé nenávidět;
(11) povstanou lživí proroci a mnohé svedou,
(12) a protože se rozmůže nepravost, vychladne láska mnohých.
(13) Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.
(14) A toto evangelium o království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům, a teprve potom přijde konec.
Sestry a bratři, když se řekne apokalypsa, většina našich současníků si pod tímto slovem představí něco docela podobného tomu, o čem mluví Ježíš v dnešním oddíle. Tedy nejrůznější katastrofy spojené s koncem světa. Existuje dokonce celý literární i filmový žánr, který s těmito tématy pracuje. Ve všech dobách se také najdou lidé, kteří jsou přesvědčeni o tom, že v apokalypse právě žijí. Není těžké k takovému přesvědčení dospět. Vždycky se dá najít dost důvodů se domnívat, že svět dospěl na pokraj propasti a čeká ho už jen neodvratný zánik. Ježíš navíc mluví poměrně obecně, a tak si do jeho slov snadno můžeme dosadit konkrétní události a postavy. Také v dnešní době si šíří apokalyptická nálada, cítíme se ohroženi a budoucnost vidíme temně.
Ježíšova slova sice znějí apokalypticky, ale ve skutečnosti žádnou apokalypsu nepopisují. Jsou spíš polemikou s různými tehdy oblíbenými apokalyptickými představami. Ježíš ohlašuje hrůzy, které mají nastat, ale hned vzápětí k tomu dodá: toto ještě nebude konec. Na otázku svých učedníků, jaká znamení budou předzvěstí konce světa, zpočátku vůbec neodpovídá. Ano, přijdou války, hladomor, zemětřesení – ale všechny tyto události ještě nebudou signálem přicházejícího konce. Ježíš naopak říká: to bude spíš počátek. To zní na první poslech dost pesimisticky. Pokud by totiž katastrofy měly přijít teprve až těsně před zánikem světa, mohli bychom se uprostřed nich aspoň těšit na to, že Pán je blízko a co nevidět přijde svůj svět vysvobodit. Takto to spíš vypadá, že zloba a nenávist jsou prostě trvalou a nevyhnutelnou součástí dějin. Nejsou znamením konce, ale spíš znamením světa, v němž žijeme a ještě nějakou dobu budeme žít.
Ježíš varuje před pokusem vyčíst z dějinných událostí Boží záměry s tímto světem. Je zajímavé, že takové výklady se objevují nejčastěji právě v souvislosti s válkami, diktátorskými režimy či pandemiemi a jinými děsivými přírodními jevy. Tím, že zdánlivě podáme vysvětlení, co těmito hrůzami Bůh zamýšlí, se pro nás stanou snesitelnějšími a získají jakýsi vyšší smysl. Ze stejného důvodu ostatně vznikají také různé konspirační teorie, které v dnešní době přímo zaplavily veřejný prostor. Je nesmírně těžké připustit, že temným dějinným událostem jednoduše nerozumíme a že neexistuje nikdo v zákulisí – ani Bůh, ale ani žádné lidské spiknutí – , kdo by tahal za nitky a tyto děje řídil. Ježíš trvá na tom, že zlo si způsobujeme sami, a proto nemůžeme svalovat odpovědnost na Boha. Bůh není původcem toho, že se lidé nenávidí a zabíjejí. Stejně tak ale není ani původcem covidu nebo třeba klimatické krize.
Dále Ježíš varuje před falešnými proroky a mesiáši, zejména těmi, kdo budou vystupovat v jeho jménu. Budou schopni využít všeobecné ohrožení a znejistění pro svůj prospěch. Takoví obchodníci s lidskou slabostí a strachem se řídí podle pravidla: čím hůř, tím lépe. Čím více vystrašených duší, tím lépe se dají zmanipulovat a ovládnout. Také dnes jsme svědky toho, jak někteří ve jménu údajně křesťanských hodnot šíří nenávist a škodlivé dezinformace, například tvrdí, že očkování je nástroj ďáblův. Proto Ježíš říká: nepodlehněte lžím, které se tváří jako záchrana a řešení všech možných problémů, ale ve skutečnosti zabíjejí. A současně vybízí: nelekejte se. Ani tito falešní proroci nejsou znamením konce světa, spíš jsou znamením lidské vychytralosti – a žel také skutečnosti, že náboženství lze snadno zneužít k sobeckým záměrům.
Přicházejí těžké dny a zejména křesťané budou mít na světě soužení, oznamuje Ježíš. Jak se v takových chvílích zachovat? Kdo vytrvá až do konce, bude spasen, říká Ježíš. Obvykle se toto slovo vykládá jako výzva, abychom v bouřlivých dobách prostě vydrželi a neztratili víru. To je jistě důležité. Zároveň ale Ježíšovu výzvu můžeme číst v souvislosti s tím, co říká těsně předtím: protože se rozmůže nepravost, vychladne láska mnohých. Tedy: uprostřed zuřícího zla máme právě my, křesťané, nevychladnout a zůstávat v lásce. Utrpení nás nemá rozdělit, ale naopak spojit. Právě tehdy, když se každý bude starat o svůj prospěch nebo holé přežití, právě tehdy vnášejte do světa soucit, přátelství, odpuštění. Buďte ostrovem světla a tepla v temnotě a chladu.
Ta druhá věc, která se po nás požaduje, je hlásat evangelium všem národům. Uprostřed katastrofických zpráv, které se na nás valí ze všech stran, má dál znít dobrá zpráva o Božím království. Navzdory všemu platí, že Bůh panuje a jeho vláda se jednou prosadí. Světodějným hrůzám se nemáme poddávat a propadat pocitu, že svět vypadl z Božích rukou. Bůh ještě neřekl poslední slovo. A tak uprostřed všeobecné beznaděje má být slyšet naše svědectví o naději, která nevyrůstá z našich sil a možností, ale přichází mezi nás od Boha. Proti falešným obrazům zlomyslného boha, který sesílá na lidi nemoci a války, máme hlásat Boha, který dává a obnovuje život. Proti falešným mesiášům, kteří slibují nesplnitelné a vnášejí mezi lidi rozdělení, se máme hlásit k Ježíši Kristu láskyplnému a odpouštějícímu.
Sestry a bratři, na začátku našeho oddílu se učedníci ptají Ježíše: jaké bude znamení tvého příchodu a skonání věku? Už víme, co tímto znamením není, tedy čím se nemáme nechat zmást a vyděsit. Podle čeho se ale máme orientovat? Znamením Kristovy přítomnosti je nakonec samotné evangelium, které neseme. To ale znamená, že tím znamením jsme také my, nakolik z tohoto evangelia žijeme. Jsme znamením Kristovy blízkosti, pokud se spoléháme na Boží vládu nad světem navzdory všemu temnému a absurdnímu, co se v něm odehrává. Jsme znamením Kristova příchodu, pokud se nenecháme strhnout duchem doby a nepoddáme se zoufalství a rezignaci. My sami dáváme druhým pocítit Boží blízkost, pokud se neuzavřeme do sobectví a naše láska nevychladne. Jsme Božím nástrojem v tomto světě, pokud se přidáme k silám života a svobody proti mocnostem zkázy a otroctví. Záleží tedy také na nás. A tak prosíme: přijď, Pane Ježíši – také skrze nás. Ať dokážeme být svědky o tvém království.
Amen.
Ondřej Kolář