Kázání
Lukáš 5, 27–32
(27) Pak vyšel a spatřil celníka jménem Levi, jak sedí v celnici, a řekl mu: „Pojď za mnou.“
(28) Levi nechal všeho, vstal a šel za ním.
(29) A ve svém domě mu připravil velikou hostinu. Bylo tam množství celníků a jiných, kteří s ním stolovali.
(30) Ale farizeové a jejich zákoníci reptali a řekli jeho učedníkům: „Jak to, že jíte s celníky a hříšníky?“
(31) Ježíš jim odpověděl: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.
(32) Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšníky.“
Milé sestry, milí bratři,
Ježíš vyšel ven a uviděl celníka jménem Levi, jak sedí v celnici. Řekl mu: Pojď za mnou. Ten všeho nechal, vstal a šel za ním. Každé sloveso je zde důležité. Ježíš vyšel ven. Podobně jako sluha, kterému jeho pán řekne, aby pozval hosty na hostinu, vyšel i Ježíš. Ježíš uviděl muže, který seděl v celnici, a díval se na něj jinak než ostatní. Řekl: Pojď za mnou! Vyzval ho, aby se stal jeho učedníkem, pevným a autoritativním hlasem, který vyžadoval okamžitou odpověď, bez jakýchkoli výhrad a podmínek. Levi tedy všeho nechal, vstal a následoval ho. Nechal za sebou všechno, co nashromáždil, vstal z místa, kde byl, a šel tam, kam ho vedl ten, kdo ho povolal.
Ačkoli je to popsáno tak jednoduše, v žádném případě nešlo o samozřejmou nebo triviální záležitost. Šlo o významnou událost, která měla velké následky nejen pro samotného Leviho, ale také pro ty, kdo ho znali předtím, a pro ty, s nimiž později naváže vztahy. Levi, který se stal Ježíšovým učedníkem, uspořádal ve svém domě pro Ježíše velkou hostinu. Praví se, že tam sedělo mnoho celníků a dalších lidí. Byli to pravděpodobně lidé, kteří měli k Levimu blízko. Když se Levi šal za Ježíšem, mohli mít i oni možnost být s Ježíšem. Farizeové a zákoníci, kteří tomu přihlíželi, však reptali na Ježíšovy učedníky: Jak to, že jíte s celníky a hříšníky?
V té době byli celníci pro většinu Židů předmětem opovržení. Byli totiž považováni za špatné lidi, kteří pro svůj prospěch vybírali krvavou daň od vlastních lidí a odevzdávali ji Římanům. Římany najatí výběrčí daní tehdy vybírali jednak přímé daně, jako třeba pozemkové daně, zatímco mýtné a celní poplatky vybírali výběrčí pracující v místních celnicích. Zneužívání a korupce, například vybírání vyšší částky, než bylo určeno, se dopouštěl především tento druhý typ celníků. V mnoha případech tuto práci vykonával někdo mimo místní komunitu, a proto bývali celníci místními Židy opovrhováni bez ohledu na to, kým ve skutečnosti byli.
V tehdejší židovské společnosti byli výběrčí daní náboženskými outsidery, zejména v očích farizeů. Farizeové věřili, že podmínkou obnovy židovského národa jako slavného Božího lidu v bídné realitě, kdy mu vládly cizí národy, je vytvoření společenství pravého Izraele, v němž se bude přísně dodržovat zákon. Za tímto účelem vytvářeli podrobné předpisy, které Židy učily žít v každodenním životě podle Mojžíšova zákona. Mezi nimi byl i zákon čistoty, který jim přikazoval vyhýbat se styku s nečistými věcmi souvisejícími s jídlem a stravováním. Pro farizeje, kteří snili o ideálním společenství dodržujícím zákon, byli celníci nepotřebné bytosti a nečistí hříšníci, kterým je třeba se vyhýbat. Jasně vytyčili hranici společenství Božího lidu a ti, kdo nesplňovali normy, byli z tohoto společenství vyháněni.
Když však viděli Ježíše a jeho učedníky jíst s takovými nečistými hříšníky, byli nespokojeni. Proč jíte a pijete s celníky a hříšníky? ptali se. Tuto otázku položili učedníkům, ale Ježíš jim odpověděl: Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšníky. A tak se stalo. Farizeové se domnívali, že se od hříšníků mají oddělit, protože jsou nečistí, ale Ježíšův přístup byl zcela jiný: Pokud nejsou zdraví, ale nemocní, pak mě potřebují, protože jsem přišel na tuto zemi jako jejich lékař. Nepřišel jsem volat samospravedlivé, ale hříšníky, aby se odvrátili od cest, kterými šli, a šli se mnou po správné cestě.
Farizeové by nebyli nespokojeni s tím, že Ježíš vyzývá hříšníky k pokání. Bylo jim nepříjemné, že nevyžadoval od hříšníků pokání jako podmínku pro to, aby mohli být s ním. Jinými slovy, neřekl, že musí nejprve sami uznat, že jsou hříšníci, a vyjádřit svůj úmysl činit pokání, než budou přijati do Ježíšova společenství. Když Zacheus, vrchní celník v Jerichu, vylezl na strom, aby viděl Ježíše, Ježíš si ho zavolal a řekl: Musím dnes zůstat u tebe. Ochotně vstoupil do domu člověka, kterého lidé považovali za nepřijatelného hříšníka, a zůstal u něj. A Zacheus se právě na tomto místě s Ježíšem proměnil. Pokání hříšníků nebylo podmínkou pro setkání s Ježíšem, ale často bylo jeho výsledkem. Ježíš přinesl evangelium milosti, že Bůh zve všechny lidi do svého království prostřednictvím pohostinnosti a lásky ke každému člověku, který byl vyloučen ze světa.
Ježíš vytvářel prostor pro ty, kdo se s ním setkávali v jeho srdci a životě, a tak se společenství jeho učedníků měnilo. Když Ježíš povolal celníka Leviho, Šimon a Jakub, rybáři, kteří byli povoláni před ním, se ocitli ve skupině lidí, kteří by nikdy nebyli pohromadě, kdyby nebylo Ježíše. A kvůli tomu museli zakusit pomluvy farizeů. Tato situace musela být pro rybářské učedníky nepříjemná. Petr, který opustil své živobytí, aby následoval Ježíše, brzy čelil nové výzvě: nutnosti být s lidmi, které neměl v oblibě. Aby mohl být s Ježíšem, musel být Petr také s Levim. A Levi nebyl jiný. Ani Petr, ale ani Levi, ani ostatní učedníci na to nebyli od počátku dobře připraveni.
Jako křesťané tuto situaci zažíváme i my. Jak se sbližujeme s Ježíšem a následujeme cestu, po které nás vede, neustále se setkáváme se situacemi, kdy se ocitáme s cizími lidmi, které nám On přivádí do blízkosti. Církev není společenstvím lidí, které jsme si vybrali z vlastního rozhodnutí. Je to společenství lidí, které Bůh povolal, překračující hranice a rozdíly, které lidi rozdělují. Ne vy jste si vyvolili mě, ale já jsem si vyvolil vás, řekl Ježíš svým učedníkům. To se může zdát jako nevýhoda církve, protože jí ztěžuje vyniknout mezi ostatními výjimečnými společenstvími. Ježíš však řekl, že charakteristickým rysem, který odlišuje společenství Ježíšových následovníků od ostatních společenství ve světě, je toto: Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.
Kniha Skutků apoštolů, která zaznamenává rané dějiny církve založené Ježíšem, ukazuje, jak Boží Duch vedl Boží lid k nečekanému setkání s novými lidmi a díky těmto setkáním se v nich prolomily zbytečné bariéry a evangelium se bez překážek šířilo dál. Stejně jako pohan Kornélius uslyšel díky setkání s Petrem evangelium a zakusil životodárné pokání, i Žid Petr zakusil díky setkání s Kornéliem obrácení od Boha a vyznal: Nyní skutečně vidím, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě je mu milý ten, kdo v něho věří a činí, co je spravedlivé. Boží misie tedy nespočívá v tom, aby všichni byli stejní, ale v tom, aby se různí lidé sjednotili v Pánu. A toto Boží poslání sebou nese také to, že ti, kdo jsou pozváni k Božímu dílu, prožívají změnu podle Božího srdce a vůle na místě, kde se setkávají s někým jiným.
Církev je povolána svědčit světu o evangeliu, že Bůh zve všechny lidi, aby vstoupili do jeho království, po vzoru Ježíšova poslání. Jak bude místní církev vypadat, nezávisí na preferencích jejích členů. Pokud tomu tak je, pak si církev sama uzavírá cestu k tomu, aby se stala pravou církví. To, jak bude místní sbor vypadat, závisí na tom, jak se jeho členové chovají k těm, které Ježíš, hlava církve, povolal a chtěl s nimi být. Totéž platí i pro náš sbor. Výsledkem vytváření prostoru pro ty, které Ježíš povolal a chtěl s nimi být, je náš současný sbor. Jeho budoucnost závisí na tom, jak budeme společně přebývat s těmi, které Ježíš povolal a přivedl k nám. Když tak budeme následovat Ježíšovo povolání a zůstaneme s těmi, které Ježíš svede dohromady, budeme připraveni stát se Božími lidmi, kteří mohou svobodně šířit evangelium pohostinnosti všem lidem na světě. Jak to, že jíte s celníky a hříšníky? Ježíš na tuto otázku odpověděl tehdy, když byla položena učedníkům, ale nyní je čas, abychom na stejnou otázku odpověděli i my. Chvála našemu Pánu, který přišel jako Spasitel hříšníků!
Amen.
Kwanghyun Ryu