Kázání
Jan 20, 11–18
(11) Ale Marie stála venku před hrobem a plakala. Přitom se naklonila do hrobu
(12) a spatřila dva anděly v bílém rouchu, sedící na místě, kde předtím leželo Ježíšovo tělo, jednoho u hlavy a druhého u nohou.
(13) Otázali se Marie: „Proč pláčeš? “ Odpověděla jim: „Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili.“
(14) Po těch slovech se obrátila a spatřila za sebou Ježíše; ale nepoznala, že je to on.
(15) Ježíš jí řekl: „Proč pláčeš? Koho hledáš?“ V domnění, že je to zahradník, mu odpověděla: „Jestliže tys jej, pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu.“
(16) Ježíš jí řekl: „Marie!“ Obrátila se a zvolala hebrejsky „Rabbuni“, to znamená ‚Mistře‘.
(17) Ježíš jí řekl: „Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu.“
(18) Marie Magdalská šla k učedníkům a oznámila jim: „Viděla jsem Pána a toto mi řekl.“
Milé sestry, milí bratři,
slzy stékají proudy neslyšně po tvářích. Ticho. Jen jemný vítr vyplňuje zvukovou kulisu. Vlasy jí padají do tváře zalité slanými kapkami. Na čem záleží? Na ničem už nezáleží. Ježíš zemřel. Pokud ho neznáte, tak nevíte, co to znamená. Ježíš zemřel. Nikdo nebyl bližší než právě Ježíš Nazaretský. Kam jinam směřovat tíhou obtěžkané kroky – to k hrobu, k místu, kam milovaného Ježíše odnesli. Kde jinde prožít vlastní smutek než na místě, kde zůstalo jeho křižováním ničené tělo. Je třeba prožít odloučení věčné, upustit žal a zničující ztrátu. Nejen Mistra, ale také přítele – toho, který nezavrhuje Máří Magdalénu jako ženu a také bývalou živitelku nejstaršího řemesla. Ježíš přece nehleděl na její minulost, nenechal se zotročit předsudky. Dokázal spatřit její opravdovou hlubokou lítost nad ztrátou sebe samé, a hlavně Ježíš dokázal prohlédnout až k její upřímné lásce a soucitu. Viděl až do jejího srdce. Tenhle Ježíš byl křižován, zemřel, a tak jsou Mariiny slzy tolik oprávněnou reakcí.
Nejen že Ježíš zemřel, ale Máří Magdaléna přistupuje k hrobu a tělo Ježíše tam není. Kdo to udělal? Někdo snad chtěl znesvětit jeho památku? Co ještě můžou? Copak nestačilo, že mu vzali život? Copak nedopřejí jeho nejbližším ani možnost důstojně prožít zármutek nad svým milovaným? To si přece Ježíš nezasloužil. Nezasloužil si, aby losovali o jeho šat, ani toužebné skandování po jeho smrti, nezasloužil si křižování po boku lotrů a nezasloužil si krádež jeho ostatků. Tak kde je? Honí se hlavou Máří Magdaleně.
Na místě, kde by mělo ležet tělo, jsou andělé a zaznívá otázka. Proč pláčeš? Máří nabere alespoň trochu vzduchu do plic, ukotví se v nohách na zemi, která jako by sotva mohla být stabilní oporou. Za přemáhání z posledních sil vysloví s nezapíranou zkroušeností v hlase přerušovaně: „Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili.“ Sotva Máří dořekla ta slova, obrátila se – snad k odchodu. Co taky tam na místě krádeže – toho nejcennějšího. Když se Máří obrátila, tak tam kdosi stojí, a tak jako andělé se ptá: Proč pláčeš? a ještě dodává: Koho hledáš? Jako by snad věděl, že Máří Magdaléna někoho hledá. Jako by snad tušil odpověď, kterou mu Marie odvětí. Máří si, kdo ví proč, myslela, že je to snad zahradník. Síly, o kterých ani nevěděla, že je v sobě má – vzedmula k odpovědi. Zabojovala. Statečně, chtíc zachránit Ježíšovo už bezvládné tělo, v odpovědi vyslovila požadavek: „Jestli si ho ty odnesl, řekni mi – kam a já pro něj půjdu.“ Máří je odhodlaná, je jedno, kde je Ježíšovo tělo pohozené nebo uložené. Marii to není lhostejné, naopak je ochotna jít kamkoliv, aby ho našla. Aby se s ním ještě naposled mohla setkat, setkat se a rozloučit v doprovodu slz žalu a vnitřní rozechvělosti.
A tu se ozve z jeho úst jedno slovo. To slovo, které změní celou situaci: Marie! Ježíš Marii osloví jménem. Tím oslovením se promění celá realita. Osloví konkrétně a právě jí. Tím oslovením říká: Znám Tě, a právě k Tobě promlouvám a s Tebou jsem – Marie. Za Tebou jsem přišel – Marie. To všechno se skrývalo pod tím jedním slovem, a ještě mnohem víc. Skrývalo se pod ním také: Mám tě rád a záleží mi na Tobě. Možná taky nechci, aby ses topila v nářku po mně. Můžeš se radovat a ronit slzy štěstí Marie, protože je důvod k radosti. Marie vykřikla hřmotným jásotem, překvapením, úžasem, dojetím a čirou dětskou opravdovou radostí – vykřikla: Mistře! A v jejím jediném slově bylo mnohem víc než hurá nebo jéé. Odehrál se naprostý přetřes. Výkyv. Z největšího zármutku největší radost. K poznání Marii nepřivádí to, co vidí – ale teprve hlas Vzkříšeného! To, co slyšela. Je to moment známý i z jiných evangelijních příběhů o vzkříšení – učedníci a učednice vidí, a přesto nerozpoznají. Zrak někdy může klamat, odvést nás od toho podstatného. “Správně vidíme jen srdcem” – jak píše Exupéry, ale to srdce nám musí někdo otevřít, oslovit nás.
Máří chce ve svém spontánním nadšení Ježíše pochopitelně obejmout, nebo políbit. Tak jako si obvykle blízcí přirozeně projevují vzájemnou lásku a radost ze setkání. Už už a Ježíš ji zastavuje svými slovy. Praví klidným a pevným přátelským hlasem: Nedotýkej se mne.
Co to má znamenat? Copak už pominulo to silné pouto mezi námi, mohla by si říct Máří. Proč Ježíš vyjadřuje chlad, odměřenost a odstup. Proč ho nemohu obejmout, nebo políbit, tak jako vždycky? Co se změnilo? Ano, něco se přece změnilo. Ve skutečnosti je všechno jinak. Není to ale Ježíšova neláska, proč netouží po projevech upřímné blízkosti. Zdánlivě by to mohlo působit jako horší situace, jako nežádoucí změna, která nese zákaz. Jenže zákazem Ježíšova slova nekončí.
Ježíš pokračuje: Ještě jsem nevystoupil k Otci. Jdi za ostatními a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu.
Tak přece. Opravdu. Odehrává se druhý zlom. Z žalu k radosti. Setkání s Ježíšem vnáší pokoj a veselí. A že je všechno jinak? Ano. Sdělení přináší Ježíšovu novou přítomnost. Je to přítomnost výrazně odlišná od způsobu, kterým byl přítomen před svou smrtí. Máří Ježíše poznala, ale v první moment nechápala smysl Ježíšova vzkříšení. To právě Ježíšovo vyslání Máří objasňuje celý jeho význam. Ježíš Marii upozorňuje, že jejich setkání není koncem jeho cesty, ale začátkem něčeho nového. Smyslem a cílem vzkříšení není jeho návrat na zem, ale naopak jeho návrat k Otci.
Díky vzkříšení ukřižování neztrácí, ale naopak nabývá svého účelu. Vzkříšení utváří novou skutečnost. Vzkříšený bude přítomen novým způsobem. Na zákaz navazuje pozitivní poslání – úkol. Máří Magdaléna se stává první svědkyní Vzkříšeného! Máří, ta, nad kterou mnozí pro její minulost zlomili hůl. Máří Magdaléna dostala ten nejvznešenější úkol, který pro ni Ježíš mohl mít. Právě Máří má poslání zvěstovat tu nejradostnější zprávu. Zprávu o tom, že Ježíš nezemřel, ale žije a půjde k Otci – k Bohu, který je Bohem naším i Bohem Ježíšovým. Tak i my jsme Marií Magdalskou, máme za sebou prohřešky, které bychom snad ani nikomu nechtěli vyprávět. Chyběla nám mnohdy láska k druhým, sobě samým i k Bohu. Ne vždy jsme nakládali s darem života, který nám byl svěřen, tak jak by si náš milovaný Otec v nebesích zasloužil. Selhali jsme a nejednou, ale Ježíš za naše prohřešky proti druhým, jemu i sobě samým zemřel na kříži a svou prolitou krví nás vykoupil. Jeho láska byla tak veliká, že obětoval svůj život a v žité tělesnosti ukrutně trpěl, abychom mohli zažít osvobozující milost, abychom mohli zažít tu největší lásku. Lásku, která dává život. Haleluja. Sláva. Ježíš žije v nás a s námi. My jsme tak jako Marie voláni, abychom šli a pověděli o tom, že Ježíš nás miluje a osvobozuje z pout všech otroctví, vin a utrpení.
Pane Ježíši, Ty jsi podstoupil cestu na kříž v té temnotě a zapovězení, ve víře, aby se naplnilo, co bylo prorokováno. Ty jsi pro nás chtěl nový život. Slovy snad nedokážeme vyjádřit, co to pro nás znamená. Chtěli bychom Ti vzdávat chválu a utíkat do všech koutů světa a radostně křičet, že Ty jsi tím, kdo nás tolik miluje, a přece jsme někdy pohodlní a pohodlné, líní a líné nebo ustrašení a ustrašené a mlčíme o Tobě. Vlévej do našeho společenství svého Svatého Ducha, dopřej nám odvahy zvěstovat Tě s upřímností lidem kolem nás. Dej, ať dokážeme proměnit ty hřivny, které si nám dal, Pane.
Amen.
Johana Miriam Vorlová