Kázání
Zjevení Janovo 22, 20–21
(20) Ten, od něhož je to svědectví, praví: „Ano, přijdu brzo.“ Amen, přijď, Pane Ježíši!
(21) Milost Pána Ježíše se všemi.
Říká se, že v jazycích celého světa se na rozloučenou vyměňují tři typy pozdravů. Jedním z nich je pozdrav typu na shledanou – tedy s nadějí, že se zase uvidíme. Podobné je see you again v angličtině a auf Wiedersehen v němčině. Předpokládá se, že i když se nyní loučíme, budeme mít příležitost se znovu vidět. I když toto rozloučení může být posledním, je to pozdrav v naději, že se znovu setkáme. Dalším pozdravem je přání bezpečí a pokoje tomu, kdo se loučí – v korejštině je to Annyeonghi-kaseyo, v angličtině se takto označuje rozloučení samotné (farewell). Takový pozdrav vyjadřuje náklonnost k druhé osobě a přání, aby vše dobře dopadlo. V češtině je to třeba mějte se hezky. Také v japonštině existují pozdravy se stejným významem, například gokigenyo nebo ogenkide. Jiným pozdravem je prosba o Boží ochranu. Anglický pozdrav na rozloučenou good-bye je zkrácený výraz pro Bůh s tebou. Z modlitby Bůh s tebou se tak stalo slovo na rozloučenou. Stejný význam má i český pozdrav sbohem. V korejštině a japonštině nejsou podobná slova pozdravu běžná, což možná vyplývá z odlišnosti kultur. Lze tedy říct, že když se lidé loučí, říkají si slova naděje, že se znovu setkají, a také přání vzájemného pokoje a Božího požehnání.
Známý japonský pozdrav na rozloučenou je sayonara. Sayonara však nepatří mezi tři typy pozdravů na rozloučenou, které byly zmíněny výše. Sayonara je původně spojka a znamená „pokud“. Sayonara tedy neznamená na shledanou, ani opatruj se, ani Bůh ti žehnej. Pouhé vyslovení „pokud“ s vynecháním následujících slov je pozdravem na rozloučenou, který v člověku cosi vyvolává a na cosi naráží. Sayonara znamená, že pokud nastal čas rozloučení, rozlučme se dobrovolně, a pokud je nám něco určeno, přijměme to bez odporu. Zdá se, že je z toho cítit jakási rezignace, snaha poslušně přijmout určený osud. Sayonara lze současně chápat jako pozdrav na rozloučenou, kterým vyjadřujeme vůči druhému pocity, jež nelze vyjádřit slovy. Říci sayonara a rozloučit se je spojeno s vděčností i přáním pokoje a bezpečí pro druhého. Raduji se z toho, že se s druhým člověkem ještě uvidím, ale pokud se už neuvidíme, jsou mé city vůči němu ještě silnější. Sayonara – pokud je to tak, pokud to tak má být, pak nebudeme ničeho litovat a statečně přijmeme rozloučení. Sayonara je pozdrav, který obsahuje také přání a prosby beze slov.
Když slyším slovo sayonara, vzpomenu si na biblický výraz maranatha. Je to částečně kvůli zvukové podobnosti obou slov, ale hlavně proto, že slovo maranatha má zřejmě něco společného s pozdravem na rozloučenou. Na konci 1. listu Korintským posílá apoštol Pavel svým vlastnoručním písmem Korinťanům pozdrav, v němž píše: Maranatha – přijď, Pane! A pak je pozdravuje milost Pána Ježíše s vámi. Maranatha byl v prvotní církvi pozdrav a modlitba. Nešlo o zvláštní pozdrav na rozloučenou, ale zdá se, že šlo o vzájemné povzbuzení. Maranatha není v řečtině, v níž byly napsány Pavlovy dopisy, ale je to aramejské slovo, které Židé používali v každodenním životě. Je to modlitba, aby Pán, který svým učedníkům slíbil, že opět přijde na zem, nyní přišel a zachránil nás. Vzhledem k tomu, že prvotní církev byla tvrdě pronásledována, můžeme pochopit, proč se tato modlitba stala pozdravem. Druhý příchod Páně však znamená také konec světa. Doba, kdy nastane poslední soud, svět pomine a nastane Boží království. Proto může být modlitba přijď, Pane také modlitbou za konec tohoto světa. Je-li tomu tak, pak ti, kdo se zdraví maranatha, musí být připraveni se s tímto světem rozloučit.
Možná se ptáte, zda my dnes můžeme upřímně vyznávat maranatha. Modlitba „přijď, Pane, přijď, prosím, a suď tento svět, ať přijde Boží království“ se nezdá být pro dnešní věřící upřímnou modlitbou. Většina našich modliteb se totiž týká šťastného života na tomto světě, nikoli konce tohoto světa. Pokud jste v situaci, kdy vám jde o život kvůli pronásledování nebo válce, mohli byste se maranatha upřímně modlit: „Přijď, Pane, a dej, ať to všechno skončí, přines nový svět, své království“. Většina lidí by však byla zmatena, kdyby konec světa náhle přišel, když je na tomto světě stále co dělat a zbývá tolik možností k seberealizaci. Kdyby konec tohoto světa přišel náhle jako zloděj, zatímco bychom usilovali o lepší svět a modlili se za něj, mnozí z nás by byli zklamaní a říkali by si: „Copak už nastal čas?“ Nicméně bez ohledu na to, kolik lidí si přeje, aby svět ještě pokračoval, ten den určitě nastane. Pán znovu přijde, nastane poslední den a přijde nové nebe a nová země. Kniha Zjevení popisuje jazykem apokalyptické literatury řadu událostí, které mají nastat na konci časů. Sedm polnic a sedm nádob přináší děsivé katastrofy. Je předurčeno, aby se v posledních časech postupně na tomto světě odehrávaly. Přestože dojde ke konečnému vítězství Pána a nastane Boží království, musí předtím tento svět předtím projít velkými pohromami.
Zjevení Janovo i celá Bible končí slovy Pána: „Ano, brzy přijdu“ a modlitební odpovědí na ně: „Amen, přijď, Pane Ježíši!“ Přijď, Pane / maranatha je poslední modlitbou Bible a této modlitbě předchází amen. Amen – tedy: „ať se tak stane“, vyjadřuje souhlas s modlitbou, ale původně je to také slovo potvrzení a přijetí. Zde znamená souhlas s tím, že Pán brzy přijde. Znamená to také souhlas s koncem světa, včetně katastrof, které se před ním mají odehrát, jak je zaznamenáno v knize Zjevení. Slovo amen vyjadřuje úmysl věřícího přijmout cokoli, co se stane, pokud je to Boží vůle a Pánovo rozhodnutí. Člověk chce ve víře přijmout vše, pokud to tak je a pokud to tak musí být. Není to však rezignace na osud. Modlitba přijď, Pane obsahuje připravenost aktivně se podílet na Kristově vůli, aby se naplnila. Není to jen modlitba za příchod konce světa. Je to modlitba, aby Bůh přišel k nám tady a teď. Tento svět je plný hříchu a je určen k zániku, a tak se modlíme za to, aby Pán přišel mezi nás už teď a aby se jeho dílo uskutečnilo. Je to modlitba naděje, ne modlitba rezignace.
Amen, přijď, Pane Ježíši! Tato modlitba musí být modlitbou připravenou na rozchod s tímto světem. Všechno v tomto světě se mění z Boží vůle. Každé setkání v tomto světě je předpokladem rozloučení. A dokud nepřijde konec světa, modlíme se a zdravíme: Amen, přijď, Pane! Amen – je-li to tak, musí-li to tak být, je-li to tvá vůle, jsem ochoten ji přijmout. Zdá se, že se to podobá japonskému pozdravu na rozloučenou sayonara. Jak amen, tak sayonara jako by obsahovaly nejen připravenost přijmout to, že se musíme rozloučit, přijmout rozloučení, ale také odhodlání čelit nové životní etapě. Proto jsou to slova naděje, nikoli rezignace. Dnes je druhá adventní neděle. My, Kristova církev, se nacházíme uprostřed období očekávání narození Páně a jeho druhého příchodu. Je to období příhodné pro modlitbu a pozdrav maranatha – přijď, Pane! Těšíme se na Ježíše, Spasitele tohoto světa, a na druhý příchod Krista, který bude soudit svět a nastolí Boží království. Amen, přijď, Pane! Přijď nyní mezi nás kolem stolu Páně a ukaž nám, co má Pán učinit. Kéž přijde království Boží k lidem, kteří trpí pohromami. Amen – kéž se tak stane. Kéž se stane vůle Páně. A maranatha – přijď, Pane! Těšíme se na den Pánova příchodu, i když to znamená konec světa, poslední rozloučení se světem. Do té doby ať je milost Pána Ježíše se všemi.
Amen.
Sinil Son