Kázání
Ezechiel 34, 1–2+10–16+31
(1) I stalo se ke mně slovo Hospodinovo:
(2) „Lidský synu, prorokuj proti pastýřům Izraele. Prorokuj a řekni těm pastýřům: Toto praví Panovník Hospodin: Běda pastýřům Izraele, kteří pasou sami sebe. Což pastýři nemají pást ovce?
(10) Toto praví Panovník Hospodin: Hle, chystám se na ty pastýře, budu je volat k odpovědnosti za své ovce. Nedovolím jim už pást ovce, aby místo nich pásli sami sebe. Vysvobodím své ovce z jejich chřtánu, nebudou jim potravou.“
(11) Toto praví Panovník Hospodin: „Hle, já sám vyhledám své ovce a budu o ně pečovat.
(12) Tak jako pastýř pečuje o své stádo, když je uprostřed svěřených ovcí, tak budu pečovat o své ovce a vysvobodím je ze všech míst, kam byly rozptýleny v den oblaku a mrákoty.
(13) Vyvedu je z národů, shromáždím je ze zemí a přivedu je do jejich země. Budu je pást na izraelských horách, při potocích a na všech sídlištích v zemi.
(14) Budu je pást na dobré pastvě; jejich pastviny budou na výšinách izraelských hor. Budou odpočívat na dobrých pastvinách, budou se pást na tučné pastvě na horách izraelských.
(15) Sám budu pást své ovce a dám jim odpočívat, je výrok Panovníka Hospodina.
(16) Ztracenou vypátrám, zaběhlou přivedu zpět, polámanou ovážu a nemocnou posílím, kdežto tučnou a silnou zahladím. Budu je pást a soudit.“
(31) Budete mými ovcemi, ovcemi, které já pasu, vy lidé, a já vám budu Bohem, je výrok Panovníka Hospodina.“
Milé sestry a bratři! Především chci vyjádřit svoji radost, že dnes po dlouhé době, můžeme být mezi vámi. Pravdou je, že před lety se mně zdála cesta od metra sem krátká, dnes zásadně delší! Ale pojďme k textu: To, co jsme četli vypadá, jako by to bylo slovo proti farářům. Alespoň na první poslech se to zdá. „Běda pastýřům Izraele.“ Běda těm, kdo stojí v čele Božího lidu. Prorok Ezechiel sám patřil ke kněžím chrámu Hospodinova. Že by mluvil proti svým kolegům? Proč by ne – pokud je ta služba konána nesvědomitě, svévolně, jen pro vlastní prospěch – tak proč by to nemělo být namířeno proti pastýřům Izraele. Ačkoli věřící lid má faráře povětšinu v úctě, dnes jako tenkrát i my faráři jsme cháska roztodivná. Člověk přece i v této službě musí vědět, že s ním Boží lid nestojí a nepadá, že se ze své lenosti a prospěchářství bude zodpovídat. Stejně tak jako kdokoliv jiný ve vedoucí funkci, tak jako „pastýři“ v ekonomice, v politice, v soudnictví či v armádě. On totiž Ezechiel, když mluvil proti pastýřům Izraele, měl na mysli vedoucí činitele svého lidu a své doby, kdy bylo náboženství nerozlučně spojeno právě s politikou, soudnictvím a také vlastnictvím výrobních prostředků. Kritizoval tedy Božím jménem a z Božího pověření nejen kněze, tedy faráře, ale i krále a knížata, starší měst a znalce zákona, všechny ty, kdo svým jednáním zavedli Izrael na pokraj zkázy, do národní katastrofy. Obul se do poměrů tehdejší izraelské společnosti. Nemlčel k tomu, že její předáci zavádějí celý národ do hluboké krize, když myslí jen na sebe, na svůj okamžitý prospěch, na dnešní oblíbenost v očích lidu i za cenu jeho zničení, bez ohledu na to, co to přinese zítra. „Pánové nahoře“ zní i dnes Ezechielova slova „běda vám!“ Nakonec to budete vy, kdo zaplatí za populismus a prospěchářství, ať jste poslanci, nebo ministři – nebo obojí – ať jste byznysmeni, manažeři ať jste soudci a státní zástupci, zvolení představitelé měst a obcí, ale i kazatelé slova Božího. Ale spolu s vámi na to doplatí celá společnost, lid, celá církev. Na to se má Bůh jen tak netečně dívat? Ne, nebude se na to jen tak dívat. Vykoná „soud nad tučnou a silnou ovcí.“ Nad těmi, kdo ztučněli a jsou vypaseni na úkor bídy druhých, ze snadných zisků, které jim plynou navzdory jejich nicnedělání. Bůh vykoná soud nad těmi, kdo si své svaly vypracovali utiskováním nuzných a bezmocných, pokrucováním práva a házením spravedlnosti za hlavu. Zatím to, co zde vám sděluji. skoro vypadá jako hospodské klábosení u piva o tom, že ti nahoře si dělají, co chtějí, myslí jen na sebe a my všichni na to doplácíme.
Jenomže Ezechiel k tomu, co jsem výše popisoval a co tak dobře známe, přidává ještě něco navíc! On k tomu ještě dodává dobrou zprávu o Božím jednání ve prospěch těch, kdo doplatí na jednání pastýřů, kteří nepasou, leda sebe samotné.
„Hle já sám vyhledám své ovce a budu o ně pečovat (v.11) „Ztracenou vypátrám, zaběhlou přivedu zpět, polámanou ovážu, nemocnou posílím.“ (v.16) Ano, právě toto našemu hudrování nad bídným stavem společnosti a jejich vrcholných představitelů povětšinou chybí. Končíme spíše v černých výhledech. Ezechielovi se ale dostává tohoto potěšení vrchovatě a předává je dál. Je to dokonce jeho hlavní záměr – sdělit to dobré a radostné, že se nás ujímá sám Bůh.
Do situace rozptýlení, do krize morálních hodnot, do krize politické i ekonomické, do stavu válečného běsnění na Ukrajině, do situace, kdy se zdá, že není dobrého výhledu do budoucnosti, kdy se zdá, že vše jde od desíti k pěti, kdy slova jsou prázdná, nic neznamenají, kdy se zdá, že k činu se nikdo nemá, do této situace prorok vyřizuje: „Pánu Bohu tohle není jedno, ale ujímá se vás, aby vás z toho bahna sám vyvedl.“ Náprava je předně Božím dílem, ne vaším. Bohu tedy patří vaše vděčnost za změny k lepšímu, za jeho milosrdenství. Je to slovo Hospodinovo, které se stalo k Ezechielovi, a které vyřizuje od nejvyššího Pastýře: „Ztracenou vypátrám, zaběhlou přivedu zpět, polámanou ovážu, nemocnou posílím.“
Ztracenou vypátrám. Jak tomu rozumět? Z pohledu církevního – toho, kdo zůstal jen jménem ve sborových kartotékách, nebo ani už v nich není. Někam se ztratil z živého společenství církve. Bůh jej přivede zpátky. Zaslibuje: „Zaběhlou přivedu zpět“ Toho, kdo místo účasti na shromážděních Božího lidu pobíhá někde po nákupních centrech, výletech a kdejakých volnočasových zábavách a aktivitách. Ano, tak nějak vypadají ta prorocká slova z našeho úhlu pohledu, tedy z kostela. Jenže když jsme si dovolili vztáhnout Ezechielovu kritiku na celou společnost, pak i naděje, která z jeho slov tryská, má mít dopad také za hranice církve – církví!
Nuže tedy – ještě jednou a zcela civilně: „Ztracenou vypátrám, zaběhlou přivedu zpět.“ Bůh vyhledává ty, kdo jsou ztraceni v životě, kdo se někam zaběhli od jeho smyslu, kdo si sami se sebou neví rady, neví, proč by měli žít a jak by měli žít. Bůh přivádí zpět k sobě, k pravému lidství, což má své následky na lidský životní styl, vede k odpovědnosti za druhé, k odpovědnosti za přírodu. Mnoho takových lidí angažovaných v občanské společnosti, v charitativních a humanitárně prospěšných organizacích, v ochraně přírody ale i uprchlíků a běženců, kolem sebe vidíme! Je přece i mnoho těch, kdo poznali, že jen hmotný a finanční blahobyt není všechno a člověka to neuspokojí. S těmi všemi jsme, obrazně řečeno, na jedné lodi plující pod vlajkou naděje. A co ještě dál? „Polámanou ovážu, nemocnou posílím.“ Boží zastání je tu pro všechny, kdo jsou zlomeni trápením, kdo jsou zlomeni tlakem společnosti na výkon, úspěšnost, kdo se bortí pod tíhou „být stále v obraze“ – vědět co se nosí, jaká muzika se poslouchá, jaký typ mobilů má mít, jak nejlépe rozumět počítačovým nabídkám atd. Boží posila je tu pro všechny, kdo mají nemocnou duši, nemocnou – tedy ne mocnou, ale slabou víru! Pro všechny kdo si myslí, že jako obyčejní lidé mají malou moc cokoliv ovlivňovat a měnit. Pro ty, jejichž vztahy s okolím jsou „nemocné“ – poraněné!
„Budete mými ovcemi, ovcemi, které já pasu, vy lidé, a já vám budu Bohem.“ (v.32) Veliká naděje díky Boží milosti tu je. A my tušíme, i z těch Ezechielových slov, že ti kdo jsou Božím lidem, ti, jímž je Hospodin Bohem, v této naději ve světě hrají svou roli. Dokonce velmi důležitou. Smíme mít podíl na tomto Božím díle. Můžeme nacházet jedinečné plody, které Bůh nabízí, ale je s tím spojen i úkol. Úkol, hrát tu nezaměnitelnou roli. Totiž být těmi, kdo se Bohem nechávají opravdově vést, tak jako pastýř vede svoje stádo. Je to něco navíc, je to bonus proti všemu tomu obecnému. Být ovcemi, které pase sám Bůh. Je to přece jen lepší, než být ovcemi zaběhnutými, ztracenými, ve své samotě polámanými. Máme úkol – výzvu – užívat již nyní dobré pastýřovy péče.
Amen.
Petr Brodský