Bohoslužba 14. 4. 2022

Matouš 26, 1–75 + 27, 1–66
(26, 1) Když Ježíš dokončil všechna tato slova, řekl svým učedníkům:
(2) „Víte, že za dva dny budou velikonoce, a Syn člověka bude vydán, aby byl ukřižován.“
(3) Tehdy se sešli velekněží a starší lidu ve dvoře velekněze, který se jmenoval Kaifáš,
(4) a uradili se, že se Ježíše zmocní lstí a že ho zabijí.
(5) Říkali: „Jen ne při svátečním shromáždění, aby se lid nebouřil.“
(6) Když byl Ježíš v Betanii v domě Šimona Malomocného,
(7) přišla za ním žena, která měla alabastrovou nádobku drahocenného oleje, a vylila ji na jeho hlavu, jak seděl u stolu.
(8) Když to viděli učedníci, hněvali se: „Nač taková ztráta?
(9) Mohlo se to prodat za mnoho peněz a ty dát chudým!“
(10) Ježíš to zpozoroval a řekl jim: „Proč trápíte tu ženu? Vykonala na mně dobrý skutek.
(11) Vždyť chudé máte stále kolem sebe, mne však nemáte stále.
(12) Když vylila ten olej na mé tělo, učinila to k mému pohřbu.
(13) Amen, pravím vám, všude po celém světě, kde bude kázáno toto evangelium, bude se mluvit na její památku o tom, co ona učinila.“
(14) Tehdy šel jeden ze Dvanácti, jménem Jidáš Iškariotský, k velekněžím
(15) a řekl: „Co mi dáte? Já vám ho zradím.“ Oni mu určili třicet stříbrných.
(16) Od té chvíle hledal vhodnou příležitost, aby ho zradil.
(17) Prvního dne o svátcích nekvašených chlebů přišli učedníci za Ježíšem a řekli: „Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?“
(18) On je poslal do města k jistému člověku, aby mu řekli: „Mistr vzkazuje: Můj čas je blízko, u tebe budu jíst se svými učedníky velikonočního beránka.“
(19) Učedníci učinili, jak jim Ježíš nařídil, a připravili velikonočního beránka.
(20) Navečer usedl s Dvanácti ke stolu,
(21) a když jedli, řekl jim: „Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí.“
(22) Velice je to zarmoutilo a začali se ho jeden po druhém ptát: „Snad to nejsem já, Pane?“
(23) On odpověděl: „Kdo se mnou omočil ruku v míse, ten mě zradí.
(24) Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno; ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil!“
(25) Na to řekl Jidáš, který ho zrazoval: „Jsem to snad já, Mistře?“ Řekl mu: „Ty sám jsi to řekl.“
(26) Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, lámal a dával učedníkům se slovy: „Vezměte, jezte, toto jest mé tělo.“
(27) Pak vzal kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: „Pijte z něho všichni.
(28) Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů.
(29) Pravím vám, že již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu s vámi pít kalich nový v království svého Otce.“
(30) Potom zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu.
(31) Tu jim Ježíš řekl: „Vy všichni ode mne této noci odpadnete, neboť je psáno: ‚Budu bít pastýře a rozprchnou se ovce stáda.‘
(32) Po svém vzkříšení však vás předejdu do Galileje.“
(33) Na to mu řekl Petr: „Kdyby všichni od tebe odpadli, já nikdy ne!“
(34) Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, že ještě této noci, dřív než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“
(35) Petr prohlásil: „I kdybych měl s tebou umřít, nezapřu tě.“ Podobně mluvili všichni učedníci.
(36) Tu s nimi Ježíš přišel na místo zvané Getsemane a řekl učedníkům: „Počkejte zatím zde, já půjdu dál, abych se modlil.“
(37) Vzal s sebou Petra a oba syny Zebedeovy; tu na něho padl zármutek a úzkost.
(38) Tehdy jim řekl: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou!“
(39) Poodešel od nich, padl tváří k zemi a modlil se: „Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš.“
(40) Potom přišel k učedníkům a zastihl je ve spánku. Řekl Petrovi: „To jste nemohli jedinou hodinu bdít se mnou?
(41) Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Duch je odhodlán, ale tělo slabé.“
(42) Odešel podruhé a modlil se: „Otče můj, není-li možné, aby mne ten kalich minul, a musím-li jej pít, staň se tvá vůle.“
(43) A když se vrátil, zastihl je opět spící; nemohli oči udržet.
(44) Nechal je, zase odešel a potřetí se modlil stejnými slovy.
(45) Potom přišel k učedníkům a řekl jim: „Ještě spíte a odpočíváte? Hle, přiblížila se hodina, a Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků.
(46) Vstaňte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mě zrazuje.“
(47) Ještě ani nedomluvil a přišel Jidáš, jeden z Dvanácti. Velekněží a starší s ním poslali zástup, ozbrojený meči a holemi.
(48) Jeho zrádce s nimi domluvil znamení: „Koho políbím, ten to je; toho zatkněte.“
(49) A hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: „Buď zdráv, Mistře,“ a políbil ho.
(50) Ježíš mu odpověděl: „Příteli, konej svůj úkol! “ Tu přistoupili k Ježíšovi, vztáhli na něho ruce a zmocnili se ho.
(51) Jeden z těch, kdo byli s ním, sáhl po meči, napadl veleknězova sluhu a uťal mu ucho.
(52) Ježíš mu řekl: „Vrať svůj meč na jeho místo; všichni, kdo se chápou meče, mečem zajdou.
(53) Či myslíš, že bych nemohl poprosit svého Otce, a poslal by mi ihned víc než dvanáct legií andělů?
(54) Ale jak by se potom splnila Písma, že to tak musí být?“
(55) V té hodině řekl Ježíš zástupům: „Vyšli jste na mne jako na povstalce s meči a holemi, abyste mě zajali. Denně jsem sedával v chrámě a učil, a nezmocnili jste se mne.
(56) Toto všechno se však stalo, aby se splnilo, co napsali proroci.“ A tu ho všichni učedníci opustili a utekli.
(57) Ti, kteří Ježíše zatkli, odvedli ho k veleknězi Kaifášovi, kde se shromáždili zákoníci a starší.
(58) Petr šel za ním zpovzdálí až do veleknězova dvora; vstoupil dovnitř a posadil se mezi sluhy, aby viděl konec.
(59) Velekněží a celá rada hledali křivé svědectví proti Ježíšovi, aby ho mohli odsoudit k smrti.
(60) Ale nenalezli, ačkoli předstupovalo mnoho křivých svědků. Konečně přišli dva
(61) a vypovídali: „On řekl: Mohu zbořit chrám a ve třech dnech jej vystavět.“
(62) Tu velekněz vstal a řekl mu: „Nic neodpovídáš na to, co tihle proti tobě svědčí?“
(63) Ale Ježíš mlčel. A velekněz mu řekl: „Zapřísahám tě při Bohu živém, abys nám řekl, jsi-li Mesiáš, Syn Boží!“
(64) Ježíš odpověděl: „Ty sám jsi to řekl. Ale pravím vám, od nynějška uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými.“
(65) Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: „Rouhal se! Nač ještě potřebujeme svědky? Hle, teď jste slyšeli rouhání.
(66) Co o tom soudíte?“ Jejich výrok zněl: „Je hoden smrti.“
(67) Pak mu plivali do obličeje, bili ho po hlavě, někteří ho tloukli do tváře
(68) a říkali: „Hádej, Mesiáši, kdo tě udeřil!“
(69) Petr seděl venku v nádvoří. Tu k němu přistoupila jedna služka a řekla: „I ty jsi byl s tím Galilejským Ježíšem!“
(70) Ale on přede všemi zapřel: „Nevím, co mluvíš.“
(71) Vyšel k bráně, ale uviděla ho jiná a řekla těm, kdo tam byli: „Tenhle byl s tím Nazaretským Ježíšem.“
(72) On znovu zapřel s přísahou: „Neznám toho člověka.“
(73) Ale zakrátko přistoupili ti, kdo tam stáli, a řekli Petrovi: „Jistě i ty jsi z nich, vždyť i tvé nářečí tě prozrazuje!“
(74) Tu se začal zaklínat a zapřísahat: „Neznám toho člověka.“ Vtom zakokrhal kohout;
(75) tu se Petr rozpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: ‚Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.‘ Vyšel ven a hořce se rozplakal.
(27, 1) Když bylo ráno, uradili se všichni velekněží a starší lidu proti Ježíšovi, že ho připraví o život.
(2) Spoutali ho, odvedli a vydali vladaři Pilátovi.
(3) Když Jidáš, který ho zradil, viděl, že Ježíše odsoudili, pocítil výčitky, vrátil třicet stříbrných velekněžím a starším
(4) a řekl: „Zhřešil jsem, zradil jsem nevinnou krev!“ Ale oni odpověděli: „Co je nám po tom? To je tvoje věc!“
(5) A on odhodil ty peníze v chrámě a utekl; šel a oběsil se.
(6) Velekněží sebrali peníze a řekli: „Není dovoleno dát je do chrámové pokladny, je to odměna za krev.“
(7) Uradili se tedy a koupili za ně pole hrnčířovo k pohřbívání cizinců.
(8) Proto se to pole jmenuje ‚Pole krve‘ až dodnes.
(9) Tak se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše: ‚Vzali třicet stříbrných, cenu člověka, na kterou ho ocenili synové Izraele;
(10) a dali ji za pole hrnčířovo, jak jim přikázal Hospodin.‘
(11) A Ježíš byl postaven před vladaře. Vladař mu položil otázku: „Ty jsi král Židů?“ Ježíš odpověděl: „Ty sám to říkáš.“
(12) Na žaloby velekněží a starších nic neodpovídal.
(13) Tu mu řekl Pilát: „Neslyšíš, co všechno proti tobě svědčí?“
(14) On mu však neodpověděl ani na jedinou věc, takže se vladař velice divil.
(15) O svátcích měl vladař ve zvyku propouštět zástupu jednoho vězně, kterého si přáli.
(16) Tehdy tam měli pověstného vězně, jménem Barabáš.
(17) Když se zástupy shromáždily, řekl jim tedy Pilát: „Koho vám mám propustit, Barabáše, nebo Ježíše, zvaného Mesiáš?“
(18) Věděl totiž, že mu ho vydali ze zášti.
(19) Když seděl na soudné stolici, poslala k němu jeho žena se vzkazem: „Nezačínej si nic s tím spravedlivým! Dnes mě kvůli němu pronásledovaly zlé sny.“
(20) Velekněží a starší však přiměli zástup, aby si vyžádali Barabáše, a Ježíše zahubili.
(21) Vladař jim řekl: „Koho vám z těch dvou mám propustit?“ Oni volali: „Barabáše!“
(22) Pilát jim řekl: „Co tedy mám učinit s Ježíšem, zvaným Mesiáš?“ Všichni volali: „Ukřižovat!“
(23) Namítl jim: „Čeho se vlastně dopustil?“ Ale oni ještě víc křičeli: „Ukřižovat!“
(24) Když Pilát viděl, že nic nepořídí, ale že pozdvižení je čím dál větší, omyl si ruce před očima zástupu a pravil: „Já nejsem vinen krví toho člověka; je to vaše věc.“
(25) A všechen lid mu odpověděl: „Krev jeho na nás a na naše děti!“
(26) Tu jim propustil Barabáše, Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován.
(27) Vladařovi vojáci dovedli Ježíše do místodržitelství a svolali na něj celou setninu.
(28) Svlékli ho a oblékli mu nachový plášť,
(29) upletli korunu z trní a posadili mu ji na hlavu, do pravé ruky mu dali hůl, klekali před ním a posmívali se mu: „Buď zdráv, židovský králi!“
(30) Plivali na něj, brali tu hůl a bili ho po hlavě.
(31) Když se mu dost naposmívali, svlékli mu plášť a oblékli ho zase do jeho šatů. A odvedli ho k ukřižování.
(32) Cestou potkali jednoho člověka z Kyrény, jménem Šimona; toho přinutili, aby nesl jeho kříž.
(33) Když přišli na místo zvané Golgota, to znamená ‚Lebka‘,
(34) dali mu napít vína smíchaného se žlučí; ale když je okusil, nechtěl pít.
(35) Ukřižovali ho a losem si rozdělili jeho šaty;
(36) pak se tam posadili a střežili ho.
(37) Nad hlavu mu dali nápis o jeho provinění: „To je Ježíš, král Židů.“
(38) S ním byli ukřižováni dva povstalci, jeden po pravici a druhý po levici.
(39) Kolemjdoucí ho uráželi; potřásali hlavou
(40) a říkali: „Když chceš zbořit chrám a ve třech dnech jej postavit, zachraň sám sebe; jsi-li Syn Boží, sestup z kříže!“
(41) Podobně se mu posmívali i velekněží spolu se zákoníky a staršími. Říkali:
(42) „Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. Je král izraelský – ať nyní sestoupí z kříže a uvěříme v něho!
(43) Spolehl na Boha, ať ho vysvobodí, stojí-li o něj. Vždyť řekl: ‚Jsem Boží Syn!‘“
(44) Stejně ho tupili i povstalci spolu s ním ukřižovaní.
(45) V poledne nastala tma po celé zemi až do tří hodin.
(46) Kolem třetí hodiny zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eli, Eli, lema sabachthani?“, to jest: ‚Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?‘
(47) Když to uslyšeli, říkali někteří z těch, kdo tu stáli: „On volá Eliáše.“
(48) Jeden z nich hned odběhl, vzal houbu, naplnil ji octem, nabodl na tyč a dával mu pít.
(49) Ostatní však říkali: „Nech ho, ať uvidíme, jestli přijde Eliáš a zachrání ho!“
(50) Ale Ježíš znovu vykřikl mocným hlasem a skonal.
(51) A hle, chrámová opona se roztrhla vpůli odshora až dolů, země se zatřásla, skály pukaly,
(52) hroby se otevřely a mnohá těla zesnulých svatých byla vzkříšena;
(53) vyšli z hrobů a po jeho vzkříšení vstoupili do svatého města a mnohým se zjevili.
(54) Setník a ti, kdo s ním střežili Ježíše, když viděli zemětřesení a všechno, co se dálo, velmi se zděsili a řekli: „On byl opravdu Boží Syn!“
(55) Zpovzdálí přihlíželo mnoho žen, které provázely Ježíše z Galileje, aby se o něj staraly;
(56) mezi nimi Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova i Josefova, a matka synů Zebedeových.
(57) Když nastal večer, přišel zámožný člověk z Arimatie, jménem Josef, který také patřil k Ježíšovým učedníkům.
(58) Ten přišel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo. Pilát přikázal, aby mu je dali.
(59) Josef tělo přijal, zavinul je do čistého plátna
(60) a položil je do svého nového hrobu, který měl vytesán ve skále; ke vchodu do hrobu přivalil veliký kámen a odešel.
(61) Byla tam Marie z Magdaly a jiná Marie, které seděly naproti hrobu.
(62) Nazítří, v den po pátku, shromáždili se velekněží a farizeové u Piláta
(63) a řekli: „Pane, vzpomněli jsme si, že ten podvodník řekl ještě za svého života: ‚Po třech dnech budu vzkříšen.‘
(64) Dej proto rozkaz, ať je po tři dny hlídán jeho hrob, aby nepřišli jeho učedníci, neukradli ho a neřekli lidu, že byl vzkříšen z mrtvých; to by pak byl poslední podvod horší než první.“
(65) Pilát jim odpověděl: „Zde máte stráž, dejte hrob hlídat, jak uznáte za dobré.“
(66) Oni šli, zapečetili kámen a postavili k hrobu stráž.