Kázání
Jan 2, 1–11
(1) Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka;
(2) na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci.
(3) Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: „Už nemají víno.“
(4) Ježíš jí řekl: „Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina.“
(5) Matka řekla služebníkům: „Udělejte, cokoli vám nařídí.“
(6) Bylo tam šest kamenných nádob, určených k židovskému očišťování, každá na dvě až tři vědra.
(7) Ježíš řekl služebníkům: „Naplňte ty nádoby vodou!“ I naplnili je až po okraj.
(8) Pak jim přikázal: „Teď z nich naberte a doneste správci hostiny!“ Učinili tak.
(9) Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno – nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli – zavolal si ženicha
(10) a řekl mu: „Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli.“
(11) Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili.
Milé sestry, milí bratři,
bílý závoj prošívaný nejjemnějšími nitkami, šaty šité na míru až na zem, nepohodlné, ale krásné střevíce. Vůně květin se nese vzduchem. Pod čerstvým ovocem a nejlahodnějšími sladkostmi se skoro podlamují stoly. Dlouhý čas příprav se naplnil. Svatební den. Radostné pohledy, zpěv doprovázený tóny klarinetu, smích, tanec a úsměvy. Blízcí, přátelé, rodina a milovaný – oslava lásky.
Došlo víno? Víno na svatební hostině? Nikoliv včera na rozlučce se svobodou, ale právě dnes došlo víno? Cožpak na některé svatbě, kde jsem kdy byla, došlo víno? Trapas.
Ježíš přichází s učedníky na svatbu. Neznají se dlouho, je to teprve začátek jejich společné cesty. I Ježíšova matka je na svatbě. Docela pozorně si povšimne těch nervózních pohledů tchána i číšníků. Povšimne si možná i skrývané zkroušenosti ve tváři nevěsty. Je to právě Ježíšova matka, které se empaticky zželelo nevěsty s ženichem. Marie jde za Ježíšem a povídá věcně: „Došlo víno.” Ježíš ji slyší, nenechá ji bez odpovědi. Bere na vědomí, co mu matka říká, i když si možná už také povšiml. Co udělá? Jak se rozhodne k situaci přistoupit? Jaké má možnosti? Může se diplomaticky omluvit kvůli potřebné návštěvě, slušně se rozloučit a jít. Ostatně proč taky zůstávat na svatbě bez vína. Možná by ale bylo lepší se prostě jen vytratit. Hostů je tu dost a o jednoho méně nebo více, to zaznamenají jen stěží… Další varianta je pokárat matku. Proč lpí na nepodstatném požitku jako je víno?
Ale Ježíš nemá potřebu odcházet, když je nedostatek dobrého. Nemá potřebu unikat. Nemá potřebu matku ani kohokoliv jiného moralizovat. Nevezme si na paškál ani organizátora svatební hostiny ani ženicha. Ježíš je ani nejde upozornit – „Pánové, vy jste nezaregistrovali, že nemáme co pít? Kde se stala chyba?”
Kousavé výčitky od Ježíše nečekejte. To on nemá zapotřebí. Ježíš v ten pravý okamžik povolá číšníky a pomocníky a řekne jim docela jasné a zřetelné kroky postupu. Vemte tyhle konkrétní velké nádoby. Nádoby prázdné. Z prázdných nádob učiňte nádoby plné – naplňte je vodou. Služebníci jsou zásadní součástí Ježíšova konání. Ježíš nezvedal ta těžká vědra vody sám svýma rukama. To služebníci společnými silami vykonali, oč je požádal. Možná už byli docela unaveni, protože celý den kmitali. Co jeden den? I předešlé dny se museli činit, když nosili všechny ty suroviny na přípravu svatebních pochoutek, stavěli stoly, připravovali sezení, nádobí, žehlili ubrusy a leštili stříbro.
Možná už teď služebníci a služebnice doufali, že se v příjemném opojení všech svatebčanů budou moci konečně vystřídat na pauze. Aspoň na chvíli si oddychnout. Dát odpočinout těžkým nohám, alespoň jednou sklenkou svlažit vlastní hrdlo. Ale to ne. Místo toho přichází kdosi ze svatebčanů – nějaký Ježíš se jmenuje. Ježíš žádá další práci, jako by toho nebylo dost. Proč? Co to má znamenat? Na co?
Nereptají, oni jdou a jednají tak, jak Ježíš žádá. Jako by Ježíš mohl vědět, jak vyřešit tuhle svízel. Služebnictvo nepochybuje. Možná z Ježíše cítí, že ví, co dělá a proč jim úkol svěřuje. Snad v něho mají důvěru. A tak jsou kádě nikoliv prázdné, ale plné a Ježíš koná. Zázrak. Stal se zázrak! Kádě vody mění na víno. Není to ale víno, které byste koupili v akci, protože se pro nedostatek zájmu neprodalo. Ježíš se postará o takové víno, které převyšuje kvalitu chuti i vůně vína předchozího. Předešlého vína tak dobrého, že se vypilo podstatně rychleji, než se předpokládalo. Ježíš chtěl pro nevěstu s ženichem i všechny svatebčany ne něco dostatečného. Chtěl pro ně něco výborného. Podstatně lepšího, než co sami mohli zařídit.
Ježíš nehodnotí vinnou nouzi s úšklebkem nad její plytkostí. Nejednalo se o život. Nejednalo se o zásadní existenciální problém, šlo jenom o nápoj z hroznů vinné révy. Možná měli na svatbě i dostatek jiných nápojů, které mohli podávat. Něčím takovým jako je nedostatek vína se Ježíš opravdu nemusel zabývat. Mohl se věnovat rozhovoru s někým, s kým by mohl vést hlubokomyslný a povznášející dialog. Ježíš ale projevil svůj soucit a pochopení s nevěstou a ženichem. Nechtěl je nechat zahanbené. Nechtěl, aby se na jejich svatební den vzpomínalo jako na ten nevydařený. Svatební den, ze kterého se odcházelo ještě za světla, protože nebyli schopni se prozíravě připravit na hostinu.
Ježíš to nečte jako malicherné nebo nízké. Ježíš to ani dlouze nerozebírá, a tak zachrání svatební den lidí, kteří se mají rádi. Nemá potřebu na sebe teatrálně strhávat pozornost a upozorňovat na to, že je tím velikánem – tím zachráncem. Ježíš proměnil vodu ve víno, protože to chtěl udělat. Chtěl pomoci. Nedělal to pro potlesk, který by za to mohl sklidit.
Poselstvím příběhu je tedy radostný první zázrak Ježíše. Znamení proměny vody ve víno. Kristův zjevený zázrak, po kterém v něj jeho učedníci uvěřili. Opravdu je hlavním sdělením zázrak proměny vody ve víno? Anebo to není to nejpodstatnější, co v příběhu zaznívá? Chce nám snad evangelista Jan referovat ještě o něčem jiném? O něčem skrytém za oponou? Jedná se snad o příběh v příběhu?
Matka Ježíšovi říká: „Nemají vína.” Ježíš odpoví: „Ještě nepřišla má hodina.” Je zprávou pro nás opravdu jen to, že chce Ježíš nechat zařizování vína na později? Na jinou pozdější hodinu? Není tento příběh scénou, která nese zvěst mezi řádky? Zvěst, kterou možná pochopí a uslyší jen ten nebo ta, kdo chce pochopit a uslyšet? Možná se celý význam evangelijního sdělení neskrývá v tom, že Ježíš pomohl zachránit slavnost nevěsty a ženicha. Že jejich svatební den velkodušně ušetřil od nezdaru a ostudy.
V Ježíšových slovech se skrývá odkaz, který přesahuje den svatební hostiny. Ježíšova odpověď matce dává smysl teprve v širším kontextu evangelia, ve kterém hodina označuje rozhodující zvrat Ježíšova příběhu – ukřižování. Jedná se o odkaz, který přesahuje všechny pozemské záležitosti. Odkazuje ke zprávě o radosti. Radosti z toho, že Ježíš dává svůj život za všechny lidi, aby skrze něho získali perspektivu naděje. Perspektivu království Božího, kde už není ani bolesti ani trápení, závisti ani strachu – jen láska.
Příběh tedy není o alkoholové nouzi? Je to příběh o Ježíši, který ví, že nastane jeho poslední hodina? Možná není nutné se rozhodnout mezi těmito dvěma možnostmi. Ježíš byl člověkem, který žil pozemským životem a žil ho ve společenství lidí. Ježíš se lidem nevyhýbal a reagoval na jejich potřeby. Než přišla Ježíšova hodina, Ježíš životem nemarnil, byl s lidmi a svou láskou nešetřil od začátku až dokonce jeho pozemských dní.
Je tedy ještě otázkou, zda dostaneme od Ježíše to výtečné víno až naposled? Anebo Ježíš přijde právě v ten moment, když to bude třeba, a prozáří náš život zázrakem? Máme čekat až do ráje, že se tam bude nalévat to výtečné víno a tady v tomhle pozemském životě očekávat jen nedostatek? Jakýpak nedostatek. My přece Ježíše známe, je součástí našich životů, je v nás, při nás a s námi. Víno výborné nám odpírat nechce už v naší současnosti! A tak se radujme společně v Kristu. Jásejme, protože Ježíš nás nechce zanechávat napospas ostudě ani nedostatku. S Ježíšem přichází naděje, že víno dobré nám dopřeje už dnes!
Amen.
Johana Miriam Vorlová