V České republice žije mnoho křesťanů, kteří k nám přišli z ciziny. Někteří se se plně integrovali do místních sborů, jiní zas tvoří samostatné cizojazyčné komunity nezávislé na českých církvích. U Jákobova žebříku jsme se vydali jinou cestou. Usilujeme o přátelské soužití a rozsáhlou spolupráci, aniž se přitom vzdáváme svých jazykových, kulturních a bohoslužebných zvláštností. Takový model byl ovšem zpočátku nevyzkoušený a jasnější obrysy získával teprve postupně. Ani dnes pro nás nepřestává být velkým úkolem a výzvou.
Hlavním důvodem budování našeho společenství bylo a je přesvědčení o jednotě církve jako Kristova těla. Pospolitost kobyliských národů je viditelným znamením toho, jak Kristus překonává rasové, národnostní, kulturní a sociální rozdíly. Zároveň je pro nás všechny školou respektu, porozumění, zvládání rozdílů, tedy školou bratrství a sesterství v Kristu.
Korejci
Na počátku soužití českých a korejských křesťanů v Kobylisích stála iniciativa korejského faráře Jong-Sila Lee a jeho českého kolegy Jiřího Štorka. V myšlence mezinárodního sboru spatřovali šanci, aby evangelická církev vystoupila z jisté zakonzervovanosti a uzavřenosti a více se otevřela jiným duchovním tradicím i svému sekulárnímu okolí. Sami Korejci vnímali svou přítomnost v České republice nejen jako vnější nutnost, ale také jako Boží poslání.
Od roku 1995 se několik korejských rodin začalo účastnit kobyliských bohoslužeb. Povzbuzením pro snahy o sbližování českých a korejských křesťanů byla misijní dohoda mezi Českobratrskou církví evangelickou a Presbyterní církví Koreje, uzavřená v březnu 1997. Mimo jiné se v ní deklaruje, že „obě církve budou spolupracovat při zvěstování evangelia Korejcům žijícím v České republice“. Tato spolupráce nabyla konkrétní podoby 3. října 1999, kdy se konaly první česko-korejské bohoslužby v kostele U Jákobova žebříku. Od té doby zůstávají tyto společné bohoslužby, slavené (kromě letních prázdnin) každou první neděli v měsíci, páteří česko-korejského soužití. Vedle toho se Korejci od roku 2000 scházejí k vlastním korejským bohoslužbám.
Webové stránky korejské komunity: www.praguechurch.kr
Další národy
V dalších letech se ke korejské komunitě přidalo i několik japonských křesťanů, kteří v roce 2008 vytvořili samostatný sbor s vlastním farářem, rovněž „pod střechou“ našeho kostela. Našeho sborového života se účastní také několik rodin z Afriky a v poslední době u nás začala skupina maďarských křesťanů pořádat pravidelnou nedělní školu. Na jaře 2022 se náš sborový dům otevřel pro uprchlíky z Ukrajiny. Někteří z nich v něm našli dočasný domov, další se zas účastní různých aktivit, které pro ně pořádáme (například výuka češtiny nebo dětské tábory). Příchod Korejců do našeho kostela přispěl k tomu, že náš sbor rozvinul své obdarování přijímat nejen přistěhovalé křesťany z cizích zemí, ale také lidi, kteří se cítí být na okraji společnosti či církve.
Společný život
Co všechno Češi, Korejci a další národy v Kobylisích společně podnikají? Vše, co nám jazyková bariéra dovolí. Několik Korejců se domluví česky, avšak „jednací řečí“ bývá angličtina. Při bohoslužbách a dalších společných setkáních zaznívá mluvené slovo v češtině a následně i v korejštině, nebo je text ve druhém jazyce k dispozici vytištěný.
Mezinárodní ekumenické bohoslužby s vysluhováním večeře Páně jsou centrem našeho soužití. Jsou doplněny setkáním dětí, při jehož přípravě se střídají čeští a korejští vedoucí. Své zástupce mají Korejci ve staršovstvu sboru. Některé schůzky mládeže a konfirmandů mají Češi i Korejci společné (mladí Korejci již povětšinou mluví dobře česky). Pro dospělé pořádáme pravidelná biblická setkání „Let’s talk“, která probíhají v angličtině.
Na počátku adventu scházíme k dobročinnému bazaru jídel: kulinářsky zdatní členové kobyliských národů navaří a napečou a připravená jídla si vzájemně prodáváme. Výtěžek z této akce je určen na koupi dárků, které o Vánocích faráři předávají chronickým pacientům v Psychiatrické nemocnici Bohnice. První květnová neděle bývá ve znamení mezinárodního dne završeného společným obědem. Příležitostí k setkání a sdílení je však během roku mnohem víc: Noc kostelů, výtvarné dílny, sborové výlety, koncerty…